«

»

Jak dojde ke změně.

Zdroj: spkd.cz

„… a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě…“ 2. Kor. 3:18

Ke změně dochází během krizí. Bůh změnil Jákobovi jméno z „Úskočný“ na Izrael, což znamená „Boží princ“ (přel. z angl.). Udělal to během krize. Když si Jákob uvědomil, že musí jít domů a čelit hněvu svého bratra Ezaua, s nímž jednal nečestně, byl zoufalý. Té noci zápasil s Božím andělem. Změna v jeho životě nenastala rychle a snadno, protože se dozvídáme, že zápasil až do svítání. 
V průběhu boje najednou Jákobovi došlo, že zápasí s Bohem a že ten zápas nemůže vyhrát. Podobně to bude s tebou – Bůh tě nechá zápasit s věcí, kterou nedokážeš vyřešit, aby získal tvou pozornost. Dovede tě do bodu, kdy budeš muset připustit: „Tuhle situaci nemohu zvládnout. Je toho na mě příliš. Potřebuji Boha!“ Pokud se v takové situaci právě nacházíš, pak jsi na hranici průlomu. Jestli si ale myslíš, že budeš Boha prosit, aby ti pomohl cítit se dobře v chaosu, v němž se nacházíš, pak na to zapomeň; to on neudělá. Naučit se něco nového nebo změnit v důležitém aspektu své zažité chování nás něco stojí a mnohdy i dost bolí. A pokud nás k tomu v mládí nabádají nebo nutí například rodiče, můžeme si myslet: „Tohle mi dělá moje matka (otec)?“ Bůh ti udělá totéž! Dopustí krizi, aby si získal tvou pozornost. Ví, že se nezměníš, dokud tvůj strach ze změny nebude překonán bolestí, kterou prožíváš. 
Podtrženo a sečteno: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2. Korintským 3:18).

 

JAK DOJDE KE ZMĚNĚ (2)

„Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ 1. Mojžíšova 32:27

Ke změně dochází díky odhodlání. Když Jákob pochopil, že zápasí s Božím andělem, řekl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš“ (1. Mojžíšova 32:27). 
To je to, co je potřeba – odhodlání. Jákob byl odhodlaný a vytrvalý; bojoval, dokud svůj boj nevybojoval. Situace, v níž byl, se mu nelíbila o nic víc, než se tobě líbí ta tvá. Byla frustrující a srazila ho dolů. On byl ale zcela odhodlaný vytrvat, dokud Bůh neobrátí situaci v jeho prospěch. 
Když Bůh získá tvou pozornost v krizi, nemusí situaci vždycky okamžitě vyřešit; někdy čeká, aby zjistil, jestli to opravdu myslíš vážně. My jsme natolik zvyklí na okamžitá řešení – instantní jídlo, okamžitý přístup k internetu, okamžitý úspěch, že když na svou modlitbu nedostaneme okamžitou odpověď nebo se nedostaví okamžitý obrat k lepšímu, řekneme: „Zapomeň na to, Bože.“ Ve skutečnosti jako ses do problémů nedostal přes noc, ani se z nich přes noc nedostaneš ven. Někdy Bůh naše slabé stránky odstraňuje vrstvu po vrstvě. 
Odborníci říkají, že vytvořit si návyk trvá šest týdnů každodenního úsilí. Zamysli se nad tím z pohledu rozvíjení návyku každodenní modlitby a čtení Bible, nebo učení se znovu milovat svého partnera. Může to trvat šest týdnů, to je čtyřicet dva dnů, víc než tisíc hodin. A satan s tebou bude bojovat na každém kroku. Co bys tedy měl dělat? Trávit čas s Bohem. „Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení“ (Izajáš 40:31).

 

JAK DOJDE KE ZMĚNĚ (3)

„Otázal se: ‚Jak se jmenuješ?‘ Odpověděl: ‚Jákob.‘“ 1. Mojžíšova 32:28

Ke změně dochází prostřednictvím doznání. Když se Jákob ztotožnil se jménem „Jákob“, což znamená „úskočný“, přiznal tím své charakterové vady. To je důležitá součást procesu, jehož prostřednictvím nás Bůh mění. Nikdy se totiž nezměníme, pokud se čestně nepostavíme a nepřiznáme svá selhání, své hříchy, slabosti a omyly. Musíme říct: „Pane, mám problém; žiji v chaosu a přiznávám, že si za to mohu sám.“ Pak se Bůh může pustit do práce. 
Všiml sis někdy, jak je snadné se vymlouvat? Stáváme se odborníky na obviňování druhých a říkáme věci jako: „To není moje chyba. To je prostředím, ve kterém jsem vyrůstal, mohou za to mí rodiče.“ Nebo: „Za tu situaci v práci může můj šéf.“ Proč jednáme a mluvíme tímto způsobem? Protože je obtížné přiznat své osobní chyby a nedostatky a myšlenka na prosbu o pomoc nám může nahánět hrůzu. Proč potřebujeme vyznávat své hříchy Bohu? Aby věděl, co se děje? Ne, on to přece ví! Když mu říkáme, že jsme zhřešili, není to pro něj překvapení; on o našich problémech věděl po celou dobu. Hříchy vyznáváme, protože on chce, abychom přiznali: „Bože, máš pravdu; mám problém. Zkazil jsem to.“ 
Přiznat své chyby je pokořující, ale jakmile to uděláme, Bůh nám dá svou sílu změnit se k lepšímu. V tom okamžiku se začínáme stávat lidmi, jakými jsme vždycky chtěli být. Pravda je taková, že Bůh tě miluje takového, jaký jsi. Miluje tě ale natolik, že tě takového nechce nechat.

 

JAK DOJDE KE ZMĚNĚ (4)

„I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: ‚Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.‘“ 1. Mojžíšova 32:31

Ke změně dochází prostřednictvím spolupráce. Bůh začal Jákoba měnit v okamžiku, kdy Jákob přiznal, kdo je, a začal spolupracovat s Božím plánem. Jákob pojmenoval místo, kde zápasil s andělem, Peníel, což znamená „Boží tvář“. 
Každý z nás se musí v určitém okamžiku setkat tváří v tvář s Bohem, a když se to stane, on nás promění. Bůh v podstatě Jákobovi řekl: „Teď se můžeme pustit do práce. Spolupracuj se mnou a důvěřuj mi. Změním to, co chceš, a požehnám ti.“ Všimni si, že Bůh neřekl: „Ze všech sil se snaž a použij sílu své vůle, aby ses stal dokonalým.“ To nefunguje, a Bůh to ví. Síla vůle sama o sobě nepřináší do našich životů trvalou změnu, protože jedná pouze s vnějšími okolnostmi. Trvalé změny přináší vnitřní motivace, a to je to, na čem Bůh pracuje. Řekl Jákobovi: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Boží princ)…“ (1. Mojžíšova 32:29, přel. z angl.). Jákob už nikdy nebyl stejný. Když se jednou setkáš s živým Bohem, on tě změní. Jákoba změnil z „úskočného“ na „prince“. Bůh viděl jeho potenciál. Viděl až za tvrdě vypadající zevnějšek muže, který se považoval za otrlého a životem protřelého. Bůh věděl o všech jeho slabých stránkách, ale také viděl pod povrch: „Takový ve skutečnosti nejsi, Jákobe, ve skutečnosti jsi Izrael – princ.“
Totéž platí pro každého z nás: „A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy“ (Římanům 8:17). Neboli Pavlovými slovy: „… a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista“ (Filipským 1:6).

 

JAK DOJDE KE ZMĚNĚ (5)

„Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý.“ 1. Mojžíšova 32:32

V Bibli se píše: „Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý“ (1. Mojžíšova 32: 32). To je podstatné, protože kyčel je jedním z nejdůležitějších kloubů v lidském těle. Bůh potřeboval získat Jákobovu pozornost, a proto se ho dotknul oblasti jeho fyzické síly.
Jakmile si začneme myslet: „V tomhle jsem opravdu dobrý, to je moje silná stránka,“ Bůh se té věci možná dotkne, aby získal naši pozornost. Jákobovo kulhání mělo být celoživotní připomínkou toho, že už nemá spoléhat na svou vlastní sílu, ale na Boží moc. Dál už nežil ve vlastní síle, ale v Boží. A když to dělal, stal se mnohem silnějším člověkem. Zamysli se nad tím – pokaždé, když se Jákob dostal do obtížné situace, jeho první reakcí bylo stáhnout se a utéct. Je ti to povědomé? Děláš to také? Takže Bůh nakonec řekl: „Vím, co s tím musím udělat – bude kulhat!“ Po zbytek života pak Jákob musel čelit problémům tváří v tvář, ne ve své vlastní síle, ale v síle Boží. 
Jak je to s tebou? Co je tou věcí, kterou bys ve svém životě nejraději změnil? Chceš, aby ti Bůh pomohl? On to udělá, ale svým způsobem. Použije k tomu krize, odhodlání, doznání a spolupráci. A když Bůh něco změní, bude to trvalé. Nebudeš si muset dělat starosti se silou vůle nebo s výdrží, protože budeš spolupracovat s Bohem, budeš uvolněný a budeš mu důvěřovat.