«

»

Studenti z VOŠMT sloužili v Chorvatsku.

Autor: Rut Bubíková Zdroj: achavirov.cz

bubiikova rutDrazí „adepti“ na misii,
doufám, že touto krátkou reflexí na misijní výjezd vás alespoň trochu povzbudíme k misii (když ne dlouhodobé, tak alespoň krátkodobé).
Jak jste již možná zaregistrovali na shromáždění, během února a března se na nás (Maruška Pospíšková, Olinka Nagláková a Rut Bubíková) dělaly sbírky, abychom mohly jet na týdenní výjezd do Chorvatska do Rovinje, kde působí Jirka a Katka Dohnalovi z ČR jako misionáři. Tento výjezd byl/je součástí praxe VOŠMT, kde všechny tři studujeme (mimochodem tuto školu všem vřele doporučujeme). Během tohoto týdne jsme zažily mnoho zajímavých zážitků, a tak prostřednictvím těchto pár řádků bychom se s vámi rády o tyto zážitky podělily.

První tvrdé setkání v Chorvatsku bylo při ubytování, kdy jsme dopadli na tvrdo, a to doslova. Spali jsme ve velmi prostorově skromných místnostech v místním sboru v Rovinji, kdy byla k dispozici pouze podlaha a naše vlastní spacáky. Ale samozřejmě jsme si všichni postupně během týdne zvykli, takže poslední noc už nebyla tak nepříjemná (bráno s humorem).

Další částí reality byla pouze jedna sprcha i s WC v jedné místnosti pro 18 lidí. Tento fakt by možná nebyl ani tak hrozný, kdyby jej nepřebila studená voda, která se ohřívala v prapodivných cyklech. Velmi nás totiž zarazilo, že po pravděpodobně celonočním zahřívání vody byl v koupelně stále horský potůček (studená voda). Vysvětlení přišlo až v polovině týdne, kdy jsme zjistili, že teplá voda, respektive ohřev, je na tlačítko, které bylo samozřejmě ihned spuštěno, a tak naše sprchování v ledové vodě již nebylo doprovázeno hlasitým hekáním.

rovinj-vosmt

Pohodové jednání Chorvatů nás také trochu zaskočilo. V sobotu jsme jeli do Puly na společnou mládež, která měla začínat ve 4 hodiny. Vzhledem k tomu, že nastalo menší zpoždění s obědem, mládež se o pár hodin posunula. Hned po obědě, tedy ve 4 hodiny, jsme vyjeli do Puly (cesta trvala cca 1 hodinu). Na benzínce nedaleko centra nás vyzvedlo auto, které mělo mimochodem píchlou zadní pneumatiku a drželo pohromadě pouze silou vůle, a naše tři auta tuto „rachotinu“ následovala. Asi během půl hodiny až hodiny ježdění a bloudění po Pule (dodávám, že auto, které nás vedlo, bylo z Puly) jsme dojeli na jakési parkoviště. Tam jsme všichni vystoupili, vzali naše věci (kytaru, „kachon“, rádio, věci na scénky atd.) a vyrazili s krásným pocitem, že za chvíli tam budeme. Asi po hodině chůze podél moře jsme došli na místo, které nám bylo až podezřele známé, bylo to parkoviště. Všichni jsme s údivem opět nastoupili do aut a asi po 15 minutách jsme konečně dojeli do sboru. Nakonec mládež, která měla začínat ve 4 hodiny, začala v 8. Do Rovinje jsme nakonec dorazili až o půlnoci a teprve tehdy jsme měli večeři (ve 4 hodiny byl oběd – čas odjezdu).

To jsou ty nejvíc silné zážitky, ale samozřejmě, že byly i další, ale již trochu méně silné. Jeden z takových byl například při práci na zahradě, kde jsme pleli záhony a vykoukl na nás škorpion či extrémně tlustá žížala.

Ale tyto skvělé zážitky k výjezdům patří (alespoň si to všechno budeme lépe pamatovat). Jinak jsme také navštívili města Labin a Poreč, kde jsme se zúčastnili místních skupinek. Také jsme, jak již bylo zmíněno, pomáhali Dohnalům na zahradě. Zkrátka co bylo potřeba.

Tento misijní výjezd byl opravdu skvělý a všechny tři na něho máme jen dobré vzpomínky (kromě pár drobných nepříjemností, které ty dobré zážitky zcela převyšují). Takže pokud máte rádi adrenalin a máte srdce pro cizí národy, rády bychom vás povzbudily k misii (na začátek ke krátkodobé), příležitostí je myslím dost. A ještě pro větší adrenalin – studujte na biblické!

Mary, Oli a Rut